Aktuality

Prodejna KVĚTIN HŘBITOV

Jeden ze spoluzakladatelů SVOL, více než 30 let v čele Správy městských lesů Jihlava, nejprve jako ředitel příspěvkové organizace, později jako jednatel obchodní společnosti s ručením omezením. Na lesy města tvrdě dopadla kůrovcová kalamita. Z původních 1,2 milionu kubíků zásob smrku je vytěžen téměř 1 milion. Veškeré úsilí firmy směřuje do obnovy lesa. Také na SVOL podle jeho slov čeká ještě mnoho tvrdé práce. Od novely lesního zákona si slibuje odstranění pozůstatků socialistického zákona a reakci na měnící se úlohu lesů.

Jihlava hospodaří na více než 3787 ha lesa. Jak dlouho jste s péčí o majetek spojen vy sám? Kudy vedla Vaše profesní cesta?

Po revoluci a po schválení zákona o přechodu majetku státu do vlastnictví obcí se navracení majetku týkalo i lesů, které do roku 1953 město Jihlava vlastnilo a také v nich hospodařilo. Tehdejší městská rada v roce 1991 vyhlásila výběrové řízení na obsazení funkce „správce městských lesů“ a já jsem od 1. 10. 1991 do této funkce nastoupil a od 1. 1. 1992 jsem se stal ředitelem příspěvkové organizace Správa městských lesů Jihlava, která se od prosince 1994 transformovala ve společnost s ručením omezeným a 15. 12. 2024 tomu bude 30 let, co jsem byl do obchodního rejstříku zapsán jako její jednatel. Tuto funkci vykonávám dodnes.

Před nástupem na jihlavskou radnici jsem po absolvování lesnické fakulty tehdejší VŠZ v Brně nastoupil v roce 1982 k Jihomoravským státním lesům, lesnímu závodu Jihlava, kde jsem prošel různými funkcemi od technika polesí, technologa až po referenta BOZ a PO (bezpečáka). Po revoluci jsem se stal také předsedou závodního výboru odborového svazu.

V okamžiku nástupu k městským lesům jsem se začal aktivně podílet i na mnoha aktivitách lesnické politiky a řekl bych, že jedna z nejdůležitějších událostí z této oblasti bylo založení SVOLu, u jehož přípravy jsem byl od podzimu roku 1991 společně s kolegy Kučerou, Petříkem a Kalkušem.

Mohl byste nám přiblížit projekt testování možnosti hospodářského využití vybraných nepůvodních dřevin, který zahájili v loňském roce?

Jedná se o spolupráci mezi naší společností Správa městských lesů Jihlava, s.r.o., Krajem Vysočina a brněnskou Mendelovou univerzitou (Lesnickou a dřevařskou fakultou). Cílem je v podmínkách zdejšího regionu ověřit možnosti hospodářského využití vybraných nepůvodních dřevin. Těmito vybranými nepůvodními dřevinami jsou ty, které by s ohledem na probíhající klimatickou změnu, mohly být perspektivní zejména z produkčního hlediska, ale zároveň by plnily mimoprodukční funkce lesa, a to i ve směsi s našimi běžnými dřevinami. Vše muselo být i legislativně ošetřeno, příslušný orgán životního prostředí vydával povolení k záměrnému rozšiřování nepůvodních druhů rostlin a u ploch s výsadbami nepůvodních druhů musela být provedena změna kategorizace lesa (z lesa hospodářského na les zvláštního určení). Konkrétní výběr byl předem konzultován se zástupci Mendelovy univerzity a pro realizaci projektu byly nakonec využity tyto dřeviny: sekvojovec obrovský, líska turecká, zerav obrovský, jedle řecká, jedle ojíněná, kaštanovník jedlý, borovice rumelská a jedle obrovská. Celý projekt je složen ze tří etap: v první etapě končící rokem 2024 probíhá výsadba dřevin s následnou péčí o ně, ve druhé etapě (rok 2025-2028) probíhá následná péče o dřeviny a případné vylepšení), třetí etapa končí rokem 2031, kdy bude zpracována závěrečná zpráva a prezentovány výsledky projektu. Budeme rádi, pokud budeme moci alespoň částečně přispět k získání nových poznatků a zkušeností pro pěstování uvedených nepůvodních dřevin v podmínkách běžného lesnickém provozu, i když jsme si vědomi, že se nejedná o projekt velkého rozsahu. Jedním z motivačních faktorů byla zcela jistě i probíhající klimatická změna s důsledky např. v podobě kůrovcové kalamity. Do budoucna nás čeká v našem oboru ještě mnoho neznámého spojeného s postupem změny klimatu, např. adaptace našich původních dřevin do budoucích let apod. A je jistě dobré si třeba jen ověřit možnosti případného využití i u jiných dřevin.

V jakém měřítku postihla kůrovcová kalamita majetek? Vysočina někdy bývá až synonymem kůrovcové kalamity… Jaké roky máte za sebou, jaká situace je nyní?

Troufám si říct, že tak jak byla celá Vysočina postižena asi nejhůře v rámci celé ČR, tak dopadly i lesy města Jihlavy. Shodou okolností od 1. 1. 2018 začal platit nový LHP, v druhé polovině roku se objevil již významný problém s kůrovcem. Všechny přírodní a klimatické podmínky pomáhající rozvoji a gradaci kůrovce v lesním majetku města byly umocněny nevyváženou druhovou i věkovou skladbou porostů. Na začátku platnosti současného LHP měl smrk v našich lesích zastoupení skoro 85 %. Nástup kalamity byl tak raketový, že se běžnými, doposud známými ochrannými a obrannými opatřením nedalo kalamitu brzdit natož zastavit. Pro představivost jen pár čísel. Nepřekročitelná výše těžeb jako závazné ustanovení LHP představovala 414 000 kubíků. V roce 2018 jsme již vytěžili spolu více jak 78000 kubíků a kůrovcová těžba kulminovala v roce 2021, kdy jsme vytěžili skoro 250 000 kubíků za rok. K dnešnímu dni máme z původních 1,2 milionu kubíků zásob smrku vytěženo skoro 1 milion. Jsem velice rád, že ruku v ruce s nahodilou kůrovcovou těžbou se nám daří i vzniklé holiny zalesňovat a obnovovat. První zalesnění nám z původních běžných cca 25 ha holin v roce 2022 kulminovalo na cca 170 ha a byli jsme zároveň mile překvapeni, jak se nám již dříve vyplatilo používat jemnější způsoby obnovy a v letech 2021 a 2022 jsme mohli vykázat i více jak 116 ha přirozené obnovy. To, co se dohrávalo při maximálním nasazení lidí a techniky v našich lesích jsem nejraději ukazoval na množství kamionů dřeva, které jsme museli denně z lesa a manipulačního skladu vypravit. Nebylo výjimkou, že třeba z jednoho lesnického úseku, kterých mimochodem máme 7, to bylo i více jak 15 kamionů za den. V tomto pracovním nasazení se nedá dlouhodobě pracovat, a hlavně venkovní personál a stěžejní pracovníci managmentu by nyní potřebovali několik let nabírat nové síly a v podstatě s nárustem obnovy a ochrany hrany lesa to opět není možné. V takovém nasazení se dá pracovat jen když se vám stane vaše zaměstnání povoláním a srdeční záležitostí. Před všemi, kteří si touto zkušeností u Správy městských lesů Jihlava, s.r.o., prošli a dnes nasazují na obnovu lesa po historicky největší přírodní katastrofě v našich lesích další zbytky sil, hluboce smekám. Nesmírně je obdivuji a patří jim nejen můj dík, ale obrovské poděkování všech, kteří rádi užívali požitky z našich lesů, a tvrdím, že je dříve nebo později budou moci v plné míře opět užívat.

Jaké hospodářské způsoby převážně využíváte a co zkoušíte nového?

Lze říci, že na našem majetku jsou (nebo spíše donedávna byly) uplatňovány v kombinaci různé hospodářské způsoby. Během hospodaření v posledních letech před kůrovcovou kalamitou byl znatelný výrazný odklon od pasečného způsobu hospodaření (ač s maloplošnými holinami) a snažili jsme se využívat možností přírody. Na převážné části lesního majetku tak byla podporována možnost přirozené obnovy lesa zejména prováděním clonných sečí s následným domýcením mateřského porostu, na části majetku potom i s využíváním výběrných principů a se snahou o pěstování lesa přírodě blízkého. Ale nyní, po zpracování kalamity, spíše řešíme otázku obnovy. I zde je to kombinace různých postupů. Na části lesa se využila po šetrné těžbě kůrovcových stromů ještě přirozená obnova, na části holin byla provedena příprava ploch naoráním pro přirozenou obnovu pomocí talířových bran, na převažující části území je prakticky od začátku zpracování kalamity prováděna rozsáhlá umělá obnova sadbou i síjí (s využitím až 20 druhů lesních dřevin). Menší část holin je potom ponechána k sukcesi s různými možnostmi řešení obnovy do budoucna, podle následného stavu.

Jihlava byla zakládajícím členem SVOL. Co dnes považujete za největší úkol SVOL, význam SVOL?

Již v odpovědi na první otázku jsem se zmínil o tom, jak nás společně se třemi dalšími kolegy, představiteli městských lesů Pelhřimov, Hradec Králové a České Budějovice, napadlo od začátku nově vznikající vlastnické subjekty zastřešit nějakou společnou organizací pro řešení v té době již známých a do budoucna vzniklých problémů na centrální úrovni. A že to byl dobrý nápad dosvědčuje to, že dneska SVOL zaštiťuje všechny nestátní vlastníky lesa v ČR. Po všem, co již pro své členy SVOL dokázal, zejména v oblasti navracení majetků včetně možnosti obnovení lesních družstev obcí, je pro SVOL nejdůležitějším posláním být zastáncem nestátních lesů a lesníků v usměrňování lesnické politiky a všech legislativních procesů majících dopad na hospodaření v lesích a spoluzasadit se o trvale udržitelné hospodaření v lesích i při ekonomických, společenských, sociálních, a především klimatických změnách v lesích a krajině ČR. A možná i střední Evropy a EU. Za svůj bohatý život jsem nepotkal člověka, který by měl negativní postoj k lesu jako takovému a který by fenomén lesa neměl v oblibě a nějakým způsobem jej nevyužíval. Myslím si, byť mnoho dobré práce SVOL již pro vlastníky lesa vykonal, že to těžší teprve přijde a na tomto poli lesnické politiky a využívání lesa a jeho možností nás čeká ještě mnoho tvrdé práce.

Jak se v průběhu let proměnila/posunula úloha lesa a lesnictví?

V minulosti plnil les hlavně funkci hospodářskou a ostatní funkce lesa byly upozaděny a v menším měřítku. Ještě půdoochraná a vodoochranná funkce lesa byla vnímána a časem se začala pomalu prosazovat i funkce rekreační a enviromentální. Jinými slovy. Dnes je potřeba najít onu rovnováhu mezi základními funkcemi lesa a lesního hospodářství a to ekonomickou, enviromentální a sociální. Navíc vlastníci lesa nesmí na poskytování těchto služeb prodělávat, jinak by nemělo smysl takovýto majetek vlastnit a udržovat a nebylo by z čeho jej reprodukovat.

Co si jako člověk z praxe slibujete od novely lesního a potažmo mysliveckého zákona? V čem byste apeloval na politiky napříč politickými spektry, kteří o nich nyní budou rozhodovat?

Od novely lesního zákona si slibuji mnohé. Vím a byl jsem u toho, když vznikal první porevoluční návrh, který nahrazoval ten socialistický, kdy všechno bylo všech a vlastníkem lesa v tehdejší době byl v podstatě jen stát. Znění, které bylo nakonec v roce 1995 schváleno (a s malými nuancemi platí dodnes), bylo asi maximum možného, co bylo schůdné schválit, protože většinová společnost ještě nebyla zvyklá na změny ve vlastnictví lesa a jeho využívání. Jinak omezení, restrikce a ingerence státu do hospodaření vlastníků tam ještě zůstaly zachovány v míře, která je již nežádoucí a v západních, lesnicky vyspělých zemích nebyly nikdy zavedeny. Navíc zákon musí reagovat na novou, měnící se situaci viz výše a měl by definovat společenskou (celostátní) poptávku po využívání lesů s přiměřenou náhradou takovéto poptávky (objednávky) a přiměřenou, dostačující finanční kompenzaci vlastníkům a hospodařícím subjektům v lesích.

Se zákonem o myslivosti je to ještě komplikovanější. Jsem vzděláním a celoživotním posláním lesník, který má svým pohledem na zákon o myslivosti blíže k vlastníkovi lesa než k myslivci a zároveň vím, jak je důležité se o zvěř ve volné přírodě starat a jakým fenoménem historickým, kulturním i společenským česká myslivost je. Najít mezi všemi úhly pohledu ten správný průsečík (kompromis) není vůbec jednoduché a léta se o to různí aktéři snaží. Paradoxem stále zůstává, že zvěř je v zákoně o myslivosti definována jako přírodní bohatství a toto přírodní bohatství nám působí obrovské škody na lesích, které jsou definovány v zákoně o lesích jako národní bohatství. Myslím, že připravovaná novela bude mít zase o krok blíže k vlastníkovi lesa a k posílení národního bohatství nad přírodním a z tohoto pohledu vnímám tuto novelu jako krok správným směrem.

A ještě poslední otázka. Kde je místo, které máte v lesích nejraději. Kam sám rád chodíte?

Za celý svůj, a nejen profesní život, si člověk zamiluje mnoho krásných míst a než nás potkala katastrofa v podobě kůrovcové kalamity, tak těch nádherných míst v městských lesích i na Vysočině jsem měl rád mnoho. Ale pokud se jedná o to vypíchnout jedno místo, kam si člověk chodí rozjímat, přemýšlet a dobíjet baterky, tak to jsou lesy pod nejvyšším kopcem Jihlavských vrchů pod Špičákem nedaleko od Jihlavy. Zde se jednak nachází přírodní rezervace, která z podnětu Správy městských lesů byla v devadesátých letech rozšířena a zachycuje torzo původních bukojedlových porostů s unikátním bylinným patrem a jednak v této oblasti máme vlastní honitbu a pod rezervací starý lovecký srub bez elektřiny a ostatních vymožeností civilizace. Dokonce i většina mobilních operátorů nemá tato místa pokrytá svým signálem. Rádi sem chodíme i s celou rodinnou a vodím sem i své přátele a hosty nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Každý, kdo tato místa navštívil žasne nad geniem loci této části městských lesů.